Heslo "E pluribus unum", latinský obrat znamenající "Z mnohých jedno", provází historii Spojených států amerických již od jejich vzniku. Toto zdánlivě prosté spojení v sobě nese hluboký filozofický a společenský význam, který přesahuje pouhou národnostní deklaraci. Reflektuje základní princip budování společenství z individuálních entit, což je koncept, který rezonuje napříč různými oblastmi lidského snažení, od sociologie přes politiku až po mezinárodní vztahy.
Sociolog Emile Durkheim by mohl v tomto mottu spatřovat odraz silných sdílených emocí a společných hodnot, které drží společnost pohromadě a umožňují jí fungovat jako soudržný celek. Jeho myšlenky o kolektivním vědomí a sociální solidaritu se zde prolínají s praktickou realitou fungování státu, který se formoval z rozmanitých etnik, kultur a názorů. Právě tato schopnost integrovat různorodé prvky do jednoho celku je pro USA charakteristická a zároveň představuje neustálou výzvu.
Význam "E pluribus unum" je mimo jiné symbolicky zakotven na Velké pečeti Spojených států. Jeho původní zařazení navrhl Pierre a od té doby se stalo jedním ze základních kamenů americké identity. Heslo tak není jen historickým reliktem, ale živým manifestem, který odráží neustálý proces hledání společné cesty mezi individuální svobodou a kolektivní odpovědností.
Otázka, co přesně drží Američany pohromadě, je komplexní. Je to snad pouhá americká státní příslušnost, nebo něco hlubšího? Americká společnost je definována svou nebývalou etnickou a kulturní rozmanitostí. V takovém prostředí se univerzální pojící prvek, jako jsou sdílené politické ideály a principy demokracie, stává klíčovým pro udržení jednoty. Lidé se identifikují nejen skrze své původní národy, ale především skrze společné hodnoty a aspirace.
Příběhy o lidech připravujících se na získání amerického občanství, jak je často zachyceno ve filmech či dokumentech, ilustrují tento proces. Jedná se o hluboce osobní cestu, kdy si jednotlivci osvojují novou identitu a zároveň se snaží porozumět a přijmout základní principy amerického života. Tyto přípravy často zahrnují studium historie, ústavy a občanských práv, což podtrhuje význam vzdělání a uvědomění si společné zodpovědnosti.
Program International Visitors Leadership Programme (IVLP), sponzorovaný americkým ministerstvem zahraničních věcí, představuje fascinující nástroj americké zahraniční politiky. Jeho cílem je umožnit odborníkům z celého světa nahlédnout do fungování amerických institucí, zákonů a společenských struktur. Toto reciproční sdílení zkušeností není jednostranné; je to investice do budování vzájemného porozumění a vytváření dlouhodobých partnerství.
Osobní zkušenost účastníků IVLP, jako je popisovaný případ programu zaměřeného na práva sexuálních menšin, odhaluje hloubku a komplexnost amerického přístupu k otázkám lidských práv a sociální spravedlnosti. Možnost setkat se s odborníky, aktivisty a tvůrci politik poskytuje nezastupitelný vhled do dynamiky americké společnosti a jejího neustálého úsilí o pokrok.
Otázka "proč americká vláda investuje značné prostředky do hostování zahraničních odborníků" je legitimní, zejména v kontextu globálních ekonomických výzev. Odpověď spočívá v pochopení, že silná globální pozice Spojených států je založena nejen na ekonomické a vojenské síle, ale také na vlivu a "měkké síle". Programy jako IVLP jsou strategickou investicí do budování pozitivního obrazu Ameriky ve světě, do podpory demokratických hodnot a do vytváření spojenců.
Americká vláda, podobně jako úspěšná firma, chápe, že k dosažení zisků (v tomto případě diplomatických a kulturních výhod) je nutné nejprve investovat. Tato investice směřuje do budování vztahů s budoucími lídry a ovlivňovateli v různých zemích. Tímto způsobem si USA zajišťují širší podporu pro své politické a ekonomické zájmy.
Americký pohled na svět je často charakterizován jako pohled "orla", který z výšky vnímá širší celky a globální trendy. Zatímco jiní, jako "český vrabčák", se mohou zaměřovat na lokálnější problémy, americký přístup je širší a globálnější. Toto vnímání světa ovlivňuje jejich zahraniční politiku a strategické rozhodování, včetně podpory mezinárodních výměnných programů.
Jedním z nejvýraznějších poznatků získaných během pobytu v USA je síla a proaktivita občanské společnosti. Americká společnost je do značné míry budována na principu soukromé iniciativy a dobrovolné angažovanosti. To se projevuje nejen v podnikání, ale i v rozsáhlé podpoře neziskových organizací a občanských hnutí.
Příkladem může být organizace Human Rights Campaign, která se věnuje právům LGBTQ+ menšiny. Její rozpočet, financovaný z darů největších amerických firem i statisíců individuálních podporovatelů, demonstruje, jak silně může soukromý sektor ovlivňovat politiku a společenské změny. Tato propojenost byznysu a občanské společnosti je v českém prostředí méně běžná.
V České republice je občanská společnost často vnímána spíše jako soubor nesourodých neziskových organizací, které se potýkají s nedostatečnou podporou a někdy i s přehlíživým postojem ze strany státní správy. Na rozdíl od amerického modelu, kde existuje silná atmosféra spolupráce mezi státem a nestátním sektorem, v Česku tato synergie často chybí.
Přístup českých politiků a úředníků k občanské společnosti, který může být někdy přehlíživý, je v kontrastu s americkým pojetím, kde je občanská společnost chápána jako klíčový pilíř demokracie a hnací motor pozitivních změn. Je znepokojující, že v České republice se často setkáváme s pasivitou a tendencí čekat, až někdo jiný připraví změnu. Češi mají tendenci kritizovat u piva a nevyužívat demokratických možností, jako jsou volby, k prosazení svých zájmů.
Americký model "E pluribus unum" není jen o jednotě, ale také o aktivním zapojení občanů do společenského dění. I když nemusí být všichni aktivisty, je důležité zajímat se o dění kolem sebe a podporovat ty, kteří usilují o pozitivní změnu. Tento přístup, kdy se jednotlivci spojují pro společný cíl, je základem pro silnou a prosperující společnost.
Financování mezinárodních programů pro zahraniční návštěvníky je zřejmě luxus, který si česká republika v současné době nemůže dovolit. Nicméně, z pohledu osobního růstu a rozšíření vědomostí jsou tyto programy neocenitelné. Jsou připomínkou toho, že budování jednoty v rozmanitosti je neustálý proces, který vyžaduje aktivní účast, sdílení a ochotu učit se od ostatních. A právě v tomto duchu heslo "E pluribus unum" zůstává inspirativní výzvou i pro nás.